I. Rekapitulace vzájemné „spolupráce“ se zvláštním zřetelem k tvorbě nového Přestupního řádu

1. Obecně (retrospektiva dvou a půl let) 

Fotbalová asociace České republiky (FAČR) se v posledních letech těší z celé řady projektů, jejichž úkolem je zkvalitňování fotbalového prostředí v České republice. Počínaje rokem 2014 snižuje administrativní nároky kladené na členské kluby, prakticky vymýtila byrokratické prvky a zaměřila svoji pozornost plně na výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Konstantní práce sekretariátu FAČR vykazuje i mezinárodního uznání, které se projevilo již ve dvou oceněních UEFA projekt roku, a to za projekty „Můj první gól“ a „Fotbalová (R)evoluce“.

Je na místě se domnívat, že jsou to právě tyto a další projekty FAČR, které zakládají prostor pro vzájemnou spolupráci mezi FAČR a Českou asociací fotbalových hráčů (ČAFH). Je na místě naopak litovat, že tento prostor není využíván. Za posledních 2 a půl roku projevila ČAFH zájem o spolupráci pouze ve dvou případech. Prvým z nich bylo vyjednání minimálních požadavků hráčské smlouvy, jejichž splnění ovšem bylo uloženo předpisy UEFA. Druhým případem pak byl velice podivný přístup ČAFH k návrhu nového Přestupního řádu.

2. Přestupní řád (retrospektiva cca 9 měsíců)

Navzdory všem snahám o transparentní přístup k přípravě nového Přestupního řádu ze strany FAČR (věcný záměr nového Přestupního řádu byl zveřejněn na konci roku 2015, když informace o přípravě byla zveřejněna dokonce již 19. 10. 2015) byl zájem ČAFH projeven až v březnu 2016, a to tak, že vedení ČAFH předložilo k návrhu paragrafového znění nového Přestupního řádu toliko 4 připomínky o 4 holých větách. Tyto připomínky pak spočívaly pouze v ryze negativních námitkách, které postrádaly jakékoli zdůvodnění, natož aby byly konstruktivními návrhy jiných řešení; současně svědčily o hlubokém neporozumění a elementární neznalosti návrhu. I přes tyto skutečnosti FAČR zpracovala obsáhlé stanovisko, v němž ČAFH tím nejsrozumitelnějším možným způsobem vysvětlila základní předpoklady přestupu hráče (více zde).

Obsah stanoviska FAČR však vedení ČAFH ve svých dalších krocích zjevně naprosto ignorovalo, což ostatně dokládá i následný mediální výstup předsedkyně ČAFH (více zde), který je plný zavádějících údajů a nepřesností.

Ještě politováníhodnější je, že vedení ČAFH o návrhu Přestupního řádu informovalo 23. března 2016 hráče na členské schůzi ČAFH pouze v podobě svých uvedených vlastních představ, jejichž případnou korekci zcela zjevně vyloučilo, a v důsledku toho, ale patrně i z jiných příčin, hráčům v některých oblastech podávalo informace naprosto mylné. Znamená to tedy, že vedení ČAFH informovalo hráče nikoli o návrhu Přestupního řádu, ale o tom, co si o tomto návrhu myslelo nebo možná i jen chtělo myslet, takže je informovalo bezprecedentně zavádějícím způsobem. V této souvislosti se nelze nepozastavit nad prapodivným přístupem vedení ČAFH ke spolupráci s FAČR i z toho hlediska, že toto vedení nebylo schopno na uvedenou členskou schůzi pozvat zástupce FAČR a dát jim příležitost předložit hráčům i jiný pohled na návrh Přestupního řádu. Kdyby tak vedení ČAFH bylo učinilo, zřejmě by se hráči nemuseli znepokojovat tím, co je čeká, a vedení ČAFH by nemuselo řešit obavy, které mezi nimi samo nesprávnými informacemi vyvolalo. 

Místo této anebo i jakékoli jiné rozumné formy spolupráce vedení ČAFH zvolilo v klíčovém předmětu své kritiky, tj. v otázce úpravy navrhované formy odstupného, jiný postup. Bez snahy seznámit se se skutečným stavem a zpřístupnit jeho poznání hráčům naopak předložilo FAČR na konci dubna 2016 petici profesionálních hráčů. Z obsahu této petice vyplývá dvojí. Za prvé to, že odráží naprosté nepochopení toho, co je status hráčů po konci profesionální smlouvy, tzn. toho, že tento status je výrazně odlišný od režimu ryze amatérských hráčů. Za druhé, že není ničím jiným než odrazem stanoviska vedení ČAFH nechápajícího nebo nehodlajícího chápat, co je status profesionálního hráče po konci profesionální smlouvy a jaký je jeho rozdíl od statusu ryze amatérského hráče. Od tohoto svého nesprávného stanoviska se vedení ČAFH odmítalo oprostit, ačkoli na jeho nesprávnost bylo opakovaně ze strany Sekretariátu FAČR upozorňováno, a naopak je zjevně systematicky zatvrzele šířilo. Není se tedy co divit shodě uvedené petice hráčů s tímto stanoviskem a není ani co pochybovat o tom, že vedení ČAFH o svých nepravdách přesvědčilo i samotné hráče. Nejen z toho je FAČR zřejmé, na jakém základě se zrodily podpisové archy, které ČAFH doručila spolu s uvedenou peticí profesionálních hráčů. Naopak těmto profesionálním hráčům zjevně nebylo zřejmé, že se jich úprava odstupného většinou netýká a v míře, v jaké se jich týká, je pro ně pouze přínosem. Pokud tato skutečnost nebyla zřejmá ani vedení ČAFH, je to velmi smutné; pokud mu zřejmá byla, a ono přesto postupovalo vůči FAČR zjevně militantním způsobem, je to ještě smutnější.

Neschopnost nebo nevůle zástupců ČAFH orientovat se v návrhu nového Přestupního řádu a zejména zmíněné znepokojení profesionálních hráčů, jakož i potřeba jim zdánlivé problémy vysvětlit, vedla FAČR k uspořádání workshopů, v jejichž souvislosti FAČR požádala, aby vedení ČAFH poskytlo FAČR spolupráci při jejich organizaci. Vedení ČAFH se pokusilo odkázat na to, že spolupráci poskytlo tím, že na stránkách ČAFH konání těchto workshopů avizovalo. To je ovšem opět ukázka zcela osobitého pohledu na spolupráci mezi FAČR a ČAFH. Pouhé uveřejnění avíza konání workshopů na stránkách ČAFH, pod nadpisem „Předali jsme petici požadující změny v návrhu nového Přestupního řádu“ (více zde), navíc avízo bez údaje kdy a kde se workshopy mají konat, a s osobním zdůrazněním předsedkyně ČAFH, že navrhované řešení formou workshopu považuje ČAFH za nedostatečné, totiž samozřejmě nemohlo nahradit potřebnou adresnou informaci těm, kteří se o předmět workshopu zajímali. K té vedení ČAFH nepřistoupilo a spokojilo se s větou, kterou prostřednictvím předsedkyně ČAFH adresovalo generálnímu sekretáři FAČR, že „…pozvat vlastní členy na vámi pořádaný workshop zvládnete i bez našeho přičinění“.

I přes tento okázalý nezájem vedení ČAFH o jakoukoliv věcnou spolupráci, pozvala FAČR předsedkyni ČAFH na valnou hromadu FAČR, kde mohl vzniknout další prostor pro opakovaný výklad normy. Na tuto pozvánku však paní předsedkyně nijak nereagovala.

Namísto toho si vedení ČAFH sjednalo schůzku se zástupci FAČR, přestože se jeho část před tím již zúčastnila pořádaných workshopů. Návrh sjednání schůzky byl doprovozen až stěží uvěřitelným dotazem, které ustanovení Přestupního řádu zakládá právo hráče přestoupit po konci profesionální smlouvy zdarma, což je dokladem až nepochopitelné elementární neznalosti toho, co bylo předmětem teatrálních mediálních výstupů ČAFH. Na této schůzce pak zástupci ČAFH sice opět proklamovali zájem o vzájemnou spolupráci, a to příslibem pozvánky na nadcházející zasedání ČAFH, kde mělo dojít k prezentaci Přestupního řádu zástupci FAČR profesionálním hráčům, avšak do dnešního dne žádná pozvánka doručena FAČR nebyla, ačkoli její doručení bylo přislíbeno „nejpozději do 27. 5. 2016“.

3. Dílčí závěry

Ze shora uvedených poznatků lze pro vztah mezi FAČR a ČAFH dovodit následující závěry. Za prvé se dlouhodobě ukazuje velmi „osobitý“ přístup vedení ČAFH ke spolupráci s FAČR. Za druhé, naskytne-li se konkrétní podnět k této spolupráci (jmenovitě především příprava Přestupního řádu), vedení ČAFH prokazuje nejen hlubokou neznalost problematiky, která má být řešena, ale též extrémní neochotu se této neznalosti zbavit. Tuto svou celkovou nekompetentnost, která pro své až nepochopitelně dlouhé přetrvávání evokuje podezření, že nakonec nejde jen o nepochopení, pak vedení ČAFH doplňuje různými útočnými výstupy proti FAČR na veřejnosti, které samozřejmě směřují ke zpochybňování věrohodnosti FAČR.

 

II. Dezinformační působení vedení ČAFH na hráče, mystifikace o jejich právech a hrubé znevažování obrazu FAČR ze strany vedení ČAFH

1. Dezinformace hráčů

V průběhu workshopů bylo potvrzeno to, co již bylo shora naznačeno a co se z původních domněnek FAČR posléze přeměnilo v její jednoznačné poznání. Hráči při podpisu zmíněné petice zjevně vycházeli z mylných informací, nepřesných údajů a mnohdy přímo opačných závěrů, než jaká byla navrhovaná realita návrhu Přestupního řádu. Nešlo však o elementární neznalost hráčů pramenící z jejich neinformovanosti o navrhovaných změnách Přestupního řádu. Naopak, hráči zjevně informováni byli, avšak špatně.

Nesprávné informování hráčů ze strany vedení ČAFH se však projevuje i v dalších oblastech. ČAFH totiž na svých oficiálních stránkách uvádí řadu dalších nesprávných a zavádějících informací (např. doba trvání smlouvy mezi hráčem a agentem, soustava rozhodovacích orgánů FAČR, apod.), které hráče pouze matou.

Tím se zřetelně ukazuje, že vzdělávací prostředí ve vztahu k hráčům je ze strany vedení ČAFH zcela nedostatečné. Proto FAČR na tuto skutečnost reagovala zřízením bezplatných konzultačních hodin pro všechny profesionální (a ovšem i neprofesionální) hráče, i když je zřejmé, že hlavním účelem konzultací bude muset být hlavně odstraňování dezinformací, kterých se hráčům dostává ze strany vedení ČAFH. 

2. Pravděpodobná mystifikace o právech hráčů

Zavádějící informace poskytované představiteli ČAFH však mají mnohem dalekosáhlejší dopady, než jen mylné informace na webových stránkách. Na FAČR se totiž v nedávné době obrátilo několik hráčů s tím, že jim představitelé ČAFH tvrdí, že před orgány FAČR musejí být vždy zastoupeni. To samozřejmě pravda není a ani nemůže být, neboť v mnohých případech by povinné právní zastoupení představovalo umělé zvyšování nákladů hráče, které je s ohledem na jednoduchost sporu zbytečné. Na tom nemá zájem ani hráč, ani FAČR.

Ještě hlubší údiv a znepokojení budí související sdělení hráčů. Údajně jsou přesvědčováni o tom, že se ústního jednání před orgány FAČR nemají zúčastnit právě v případech, kdy jsou právně zastoupeni. Nemožnost nebo dokonce zákaz takové jejich účasti je samozřejmě naprostým nesmyslem.

V těchto souvislostech je nutné podotknout, že uvedení hráči požadují, aby jejich identita nebyla v souvislosti s uvedenými informacemi vyzrazena. Odůvodňují to strachem z následků, které by je mohly postihnout. Takový strach je na jedné straně podle názoru FAČR neopodstatněný. Na druhé straně je však možné jej chápat a je nutné žádost hráčů respektovat.

To tedy na jedné straně znamená absenci důkazů o pravdivosti uvedených sdělení hráčů. Na druhé straně však jednoznačnost těchto sdělení vylučuje, že by mezi nimi a představiteli ČAFH mohlo dojít v dané věci k nedorozumění, a klade se tak otázka, proč by si hráči svá sdělení vymýšleli. Přitom pravdou je jak to, že v naprosté většině případů jednání před orgány FAČR hráči skutečně zastoupeni jsou, a to advokáty, tak to, že v naprosté většině těchto případů se osobně jednání před orgány FAČR nezúčastňují. 

3. Znevážení obrazu FAČR

Namísto očekávané sebereflexe vedení ČAFH ve shora popsaném procesu přípravy nového Přestupního řádu přišla v posledních dnech informace o dalším, tentokrát zcela netolerovatelném chování vedení ČAFH. Na vedení FAČR se totiž obrátil jeden z profesionálních klubů s tím, že jeho hráčům jsou prostřednictvím vedení ČAFH rozesílány textové zprávy, ve kterých ČAFH proklamuje, že je to právě petice hráčů, která vyvolala změnu v přestupních pravidlech. Opak je však pravdou – petice totiž neměla na text předpisu sebemenší vliv.

V této souvislosti je především nutné konstatovat, že tento postup ze strany ČAFH je absolutně zavrženíhodný a nelze jej vnímat jinak, než jako totální selhání na straně ČAFH (byť ve skutečnosti jde zjevně o selhání jeho vedení). FAČR je samozřejmě ochotna přehlížet, že se vedení ČAFH, jak se říká, „chlubí cizím peřím“ a balí se do laciného pozlátka bojovníka za práva hráčů. Co však přehlížet rozhodně nelze, je fakt, že se vedení ČAFH snaží svým demagogickým vystupováním vzbudit dojem, že FAČR je škůdce profesionálních hráčů.

4. Dílčí závěry

Svým shora uvedeným jednáním vedení ČAFH demonstruje dvě stránky svého postoje k FAČR a jejím členům. Za prvé, zjevně se „netrápí“ kvalitou informací, které podává profesionálním hráčům, naopak, kdykoli to uzná za výhodné z hlediska svých zájmů, podává jim informace zkreslené, nesprávné a někdy i lživé; to je pro FAČR naprosto nepřijatelné z toho důvodu, že i profesionální hráči jsou samozřejmě jejími členy. Za druhé, vedení ČAFH nejenže nehledá cesty reálné spolupráce s FAČR, ale nerozpakuje se zcela flagrantně poškozovat obraz FAČR v zájmu posilovat svůj vlastní obraz; to je pro FAČR naprosto nepřijatelné z toho důvodu, že to představuje bezprecedentní zásah do vzájemných vztahů s ČAFH a tím pádem i nevyvratitelné narušení vzájemné důvěry. 

 

III. Memorandum o spolupráci mezi FAČR a ČAFH, jeho porušení a následky takového porušení

Dne 6. října 2011 podepsala Fotbalová asociace České republiky memorandum o spolupráci s Českou asociací fotbalových hráčů (Memorandum). Memorandum je postaveno na základních principech spolupráce, mezi které řadí mj. společné jednání, jakož i společnou odpovědnost za rozvoj českého profesionálního fotbalu.

Ze všeho, co bylo shora uvedeno, vyplývá, že vedení ČAFH Memorandum porušuje, a to zcela nepochybně podstatným způsobem. Se subjektem, který je reprezentován takovým chováním, si FAČR nemůže nadále dovolit ani vystupovat „bok po boku“, ani nést odpovědnost za rozvoj českého profesionálního fotbalu. Takové chování je pouze podtrhováno i zastřeným, až netransparentním jednáním ČAFH, které v rozporu se zákonem do dnešního dne neložilo své stanovy do sbírky listin a lze se tak jen stěží domnívat, co tento dokument skrývá.  

Je nepopiratelné, že jakákoliv vzájemná spolupráce mezi FAČR a ČAFH je nadále nerealizovatelná, v důsledku čehož se Výkonný výbor FAČR rozhodl k jedinému možnému řešení – k odstoupení od Memoranda.

Konečně je též nutné poznamenat prakticky to nejdůležitější, a totiž že FAČR si je velice dobře vědoma následků plynoucích z jejího jednání. Jak však bylo již výše na několika případech poukázáno, FAČR je schopna neschopnost ČAFH saturovat na vnitrostátní úrovní ve vztahu k jednotlivcům – hráčům (pořádání workshopů, zřízení konzultačních hodin atp.). FAČR je však současně též připravena nést odpovědnost za vyjednávání dlouhodobých projektů na mezinárodní úrovni, a to zejména pokud jde o zaměstnanecké poměry hráčů v rámci České republiky. Tuto skutečnost pak lze doložit jednak dopisy adresovanými mezinárodním organizacím FIFA a UEFA (níže v příloze), ale též skutečností, že FAČR již započala jednání napříč českým ministerstvy s tím, že implementaci zaměstnaneckých poměrů předpokládá do konce roku 2016.

 

Související dokumenty