Pokud tedy uspěje v anketě pro nejlepšího staršího dorostence roku na Galavečeru Grassroots, který se koná 5. ledna v žofínském paláci.

Adam byl loni na Galavečeru Grassroots vyhlášen nejlepším mladším dorostencem. Co pro něj individuální ocenění znamenají?

Když při své první nominaci na mladšího dorostence před dvěma lety neuspěl, viděl jsem na něm strašné zklamání. Měl ale velkou touhu se zlepšit a vyhrát o rok později. A povedlo se, z čehož měl radost. Zrovna tohle ocenění na Galavečeru Grassroots je pro něj úplně nejdůležitější, a vůbec i pro jeho další kariéru. Byl šťastný, že všem ukázal, že dobře pracoval. Odmalička je soutěživý a vždycky chtěl být ve všem nejlepší.

A teď, v 17 letech, patří mezi základní stavební kameny pražské Sparty a pravidelně nastupuje za reprezentaci do 21 let...

Člověku to pomalu ani nedochází. Všechno se děje tak rychle, že si říkáte, že to snad ani není možné. Je to odměna za veškeré obětování a Adamovu poctivou práci i péči rodiny. Snažíme se mu pořád pomáhat. Brácha, když je potřeba, s ním jde trénovat, my ho zase všude vozíme, protože mu ještě není 18 let, zajišťujeme mu veškerý servis. Je to trošičku klišé, lidi to možná neradi slyší, ale zázemí, pomoc rodiny jsou strašně důležité věci. Zásadní je pochopitelně zdraví, ale co se týče lidí okolo, je potřeba mu dávat sto procent.

Chápu to tedy správně, že Adama nenecháváte v Praze samotného?

Máme tam pronajatý byt, kde se střídáme s manželkou. Děláme mu taxikáře po D1, pořád dokola, máme najezděné snad sta tisíce kilometrů... Ale v 17 letech ho tam nemůžeme nechat samotného, že to nějak zvládne.

Samozřejmě by to zvládl, ale máme za něj pořád odpovědnost. Je to pro nás dost náročné a těšíme se, až mu bude 18 a udělá si řidičák. To se nám teprve trošičku uleví. Ale když už jsme tomu obětovali tolik času, nechceme, aby někde zvlčel a trajdal, kde nemá.

Co všechno se vlastně dá dělat pro to, aby se takhle mladý kluk v takové situaci udržel nohama na zemi?

Víte, to je těžké. Vy mu jako rodič můžete říkat, ať je normální, nezblázní se z peněz, popularity. Ale ve finále to v tom klukovi buď je a mentálně okolní tlak zvládne, nebo to v něm není a podlehne.

Denně se pohybuje mezi dospělými fotbalisty, i některými extravagantnějšími. My jako rodiče jsme od toho, abychom ho usměrňovali, ale teď už na něj stejně nemáme takový vliv. Nenařídíme mu, aby se choval úplně jinak.

Snažíme se, aby zůstal normální a věříme, že se nám to daří. Že nelétá někde v oblacích, ba naopak – když se bavíme třeba do budoucna o zahraničí, Adam nikam nespěchá, chce být ještě ve Spartě. Myslím si, že to má v hlavě srovnané a uvidíme, jak se dál bude vyvíjet a posouvat.

Na Youtube jsou dohledatelná videa z dob, kdy ještě „vlogoval“. Když byl mladší, tušil jste, že by se během pár let mohl dostat tam, kde je teď?

Tenkrát si hrál na nějakého toho youtubera, my jsme o tom ani pořádně nevěděli. Když jsem video viděl, zaskočilo mě to. Nevěřil jsem, že by byl schopný něco natáčet a takhle mluvit. Ve fotbale ale kráčel za úspěchem. A já byl vždy přesvědčený o jeho mimořádnosti, i když jsem si samozřejmě nemyslel, že to jednou dopadne právě takhle.

Své vrstevníky vždy převyšoval, a pak když ve dvanácti třinácti přišel do Sparty mezi o rok, rok a půl starší kluky a viděl jsem, že i tam vyniká, říkal jsem si, že to musí vyjít. Muselo by se stát něco zásadního, aby to neklaplo – zdravotní problémy a podobně.

Říkal jste, že Adam kráčel za úspěchem. Je rozeným vítězem?

Odmalička si za tím šel. Hrozně chtěl vyhrávat a dělal pro to všechno. Na každém turnaji bral ceny pro nejlepšího střelce, býval nejlepším hráčem. Dařilo se mu proto, že to chtěl. Mám v kanceláři vystavených asi 180 jeho ocenění, a když vidím všechny ty sošky a trofeje... Nebyla náhoda, že o něj usilovaly Ajax, Manchester City, Bayern, Arsenal, když mu bylo patnáct. Měli jsme toho plnou hlavu, říkali jsme si, co s tím. Jít do zahraniční akademie, nebo zůstat ve Spartě? Udělali jsme správně, že jsme podepsali ve Spartě, nebo ne?

Teď s odstupem času hodnotíte jeho setrvání jak?

Udělali jsme správný krok. Kdyby šel do akademie, možná by hrál s největšími evropskými talenty někde v Manchesteru City a podobně, asi by to taky nebylo špatné.

Nicméně co se týče dospělého fotbalu, Adam v 16 letech dostal příležitost v české lize, která patří mezi fyzicky nejnáročnější ligy v Evropě. Po podzimu má v áčku po Sáčkovi největší minutáž, navíc další zápasy hrál v reprezentační jednadvacítce, ačkoli by měl být o tři kategorie níž.

Mohl by následovat příklad Tomáše Rosického, který ve 20 letech odcházel do německé Borussie Dortmund? Ostatně, teď je s ním ve Spartě v blízkém kontaktu.

Myslím si, že jsme se přiklonili k setrvání i díky Tomášově přítomnosti. Ne snad že bychom chtěli někoho kopírovat, ale viděli jsme příběh, který se povedl.

Tomáš mu je nablízku a může mu z osobní zkušenosti říct: Adame, máš čas, dej tomu ještě rok, odehraj tady další zápasy, pak půjdeš do Německa, Španělska, Anglie... Je pro něj velkou inspirací, vzorem a návodem, který zafungoval.

Máte vy osobně nějaký vysněný klub, kde byste chtěl jednou Adama vidět?

Já vždycky říkám, že cíle musí být ty nejvyšší. Ale záleží na potenciálu. Někdo ho vyčerpá v 17, někdo v 19 a ten, co ho vyčerpá až ve 23 nebo 25, ten potom skončí v Arsenalu nebo Realu Madrid, podle toho vysněného cíle.

Co se týče Adama, bavíme se o klubech, jako jsou zmíněné dva či Borussia Dortmund. To jsou vysněné destinace, na které třeba nikdy nedosáhne. Anebo prostě dosáhne. Kam až sahá jeho potenciál, ukáže čas. Jednou by tyto kluby byly strašně krásné.

 

Spolu s Adamem Hložkem jsou v anketě pro nejlepšího staršího obránce roku 2019 nominováni Filip Firbacher z Hradce Králové a Jan Žambůrek z anglického Brentfordu. Více informací o Galavečeru Grassroots si přečtěte zde.